Pozemšťané žijí na dně vzdušného oceánu. Ale tento oceán, i když je hlubší než všechna skutečná moře, je podle kosmických měřítek nepředstavitelně tenký. Pouze sto kilometrů odděluje Zemi od temnoty vesmíru, ale v této stovce jsou nádherné západy slunce a mraky nesoucí životodárný déšť a hluboká, zdánlivě neomezená modrá.
Po půl století lze krásu zemské atmosféry vidět z neobvyklého úhlu – z vesmíru. Astronauti a astronauti obíhají kolem Země za 90 minut a pozorují východy a západy slunce 16krát denně. Tyto nádherné atmosférické jevy jsou zachyceny na skvělých obrázcích.
Brzy ráno nad jižní polokoulí Země. Hvězdy a měsíc jasně září nad rostoucím úsvitem. Foto: NASA / Fragile Oasis
Na pokraji noci a dne. Pořizováním dlouhých expozičních fotografií ze strany Země neosvětlené Sluncem lze detekovat záři sídel. Tato oblast naší planety čeká na ráno. Dawn již osvětlil atmosféru.
„… a slunce vychází.“ Krásné ráno na palubě ISS. Foto: NASA
Tento snímek zachycuje siluetu raketoplánu Endeavour, jak se přibližuje k Mezinárodní vesmírné stanici. V této době byla orbitální základna v nadmořské výšce asi 300 km nad jižním Tichým oceánem u pobřeží Chile. Oranžová vrstva na fotografii je troposféra, nejnižší část zemské atmosféry. Tato oranžová vrstva je nahrazena bělavou stratosférou, která pak prochází do mezosféry.
Pobřeží KLDR a Japonské moře se koupají v paprscích vycházejícího slunce. Astronauti pracující na Mezinárodní vesmírné stanici vidí snímek zemského rána každých 1,5 hodiny.
Večerní Země. Když slunce zapadá, objekty vrhají dlouhé stíny. Stíny této délky však na Zemi pravděpodobně nenajdete!
Slunce nad Tichým oceánem
Nádherný západ slunce nad Jižní Amerikou.
Meteor z proudu Perseidů hoří v horních vrstvách zemské atmosféry.
Měsíc a planeta Venuše stoupají nad ranní Zemi. Foto astronaut Don Pettit.
Východ slunce nad Buenos Aires.
