Profesor astronomie Larry Molnar v roce 2017 učinil silné prohlášení – se svým týmem identifikoval dvojhvězdu v souhvězdí Labutě jako jednoznačného kandidáta na fúzi a explozi v blízké budoucnosti. Objekt KIC 9832227 je dvojice hvězd asi 1800 světelných let od Země a má úzkou oběžnou dráhu 11 hodin. Tato první předpověď svého druhu upoutala pozornost mezinárodního publika a způsobila rozruch v akademické sféře.
Zájem přiměl Molnárovy vrstevníky hlouběji se zabývat touto otázkou a otestovat předpověď. A nyní, o 18 měsíců později, skupina vědců vedená Quentinem Sossiem, postgraduálním studentem na San Diego State University, publikovala článek v The Astrophysical Journal Letters, který reviduje předpokládané Molnarovo spojení a říká, že k tomu nedojde. A Molnar již s tímto hodnocením souhlasil.
„Přesná věda činí spolehlivé předpovědi,“ řekl Molnár. “Bylo několik dalších studií, které se pokusily změnit náš design, ale my jsme mohli odolat kritice.” Ale tato osoba mě opravdu dokázala porazit a v tom vidím jen výhody. To ukazuje, že věda je schopna napravit jakýkoli úsudek.“
Molnárova předpověď byla vázána na data. Binární oběžná dráha je orientována takovým způsobem, že hvězdy se navzájem zatmění z pohledu Země. Použité předpovědi měřily časy minimálního světla (průměrné zatmění) ze všech dostupných zdrojů. V letech 2013 až 2016 byla Calvinova observatoř využívána pro rozsáhlou sérii měření. Archivní měření z jiných observatoří byla nalezena každý rok od roku 2007 do roku 2013. Toto bylo završeno jedním velmi časným měřením z roku 1999 z průzkumu variací severní polokoule (NSVS). Vzhledem k tomu, že předpověď byla zveřejněna, byla v průběhu roku obdržena nová data z Calvinovy observatoře, která sleduje předpokládanou trajektorii.
Sosya a jeho tým však zkoumali pozorovací mezery mezi lety 1999 a 2007 analýzou dříve nepublikovaných archivovaných dat z roku 2003 pro projekt Ames Vulcan z NASA. S překvapením zjistili, že k zatměním dochází o půl hodiny později, než se očekávalo z hypotézy fúze. Díky tomu byli nadhodnoceni Molchanovy odhady času zatmění. Potvrdili mnoho hodnot od roku 2007, ale zjistili, že NSVS z roku 1999 meškal jednu hodinu.
Nevhodná hodnota NSVS byla vysledována zpět k typografické chybě v dokumentu publikovaném k popisu údajů z roku 1999. Papír zkreslil dobu zatmění přesně o 12 hodin. To zase přineslo Molnárův výpočet na jednu oběžnou dráhu (11 hodin) plus jednu hodinu. Změna stavu toho, co se dělo v období 1999 až 2003, změnila samotnou prognózu. Na dohodu mezi loňskými měřeními a Molnarovou publikovanou predikcí je tedy třeba pohlížet jako na náhodu, nikoli na potvrzení.
