Stanfordští vědci dospěli k závěru, že nedostatek kyslíku v zemských oceánech vedl ke zničujícímu vyhynutí různých druhů asi před 444 miliony let.
Nové výsledky také naznačují, že tyto podmínky (oceány byly prakticky bez kyslíku) trvaly více než 3 miliony let – podstatně déle než jiné jevy ničící biodiverzitu v historii naší planety.
Tato zjištění jsou relevantní i dnes: globální změna klimatu přispívá ke snížení hladiny kyslíku v otevřeném oceánu a pobřežních vodách, což je proces, který dříve či později odsoudí různé druhy zvířat.
Výzkumný článek byl publikován v Nature Communications 14. dubna a zaměřil se na událost známou jako pozdní ordovické hromadné vyhynutí. Tato událost je považována za jednu z pěti největších ztrát v historii Země, z nichž nejznámější je událost křída-paleogen, která zničila všechny dinosaury asi před 65 miliony let.
Stanfordští vědci a jejich kolegové vytvořili speciální model, který vám umožní omezit nejistotu ohledně toho, kde v mořích Země byl nedostatek rozpuštěného kyslíku (tak důležitého pro život v oceánu jak dříve, tak nyní) a také v jakém rozsahu a na jak dlouho.
Model zahrnoval dříve publikovaná data o izotopech kovů a také nová data ze vzorků černé břidlice pocházejících z povodí Murzuku v Libyi, která byla zaznamenána v geologických záznamech během masového vyhynutí.
Vědecká práce vedla k závěru, že v jakémkoli rozumném scénáři zasáhl dlouhodobý nedostatek kyslíku v zemských oceánech oceánské dno v globálním měřítku. V tomto případě je samotná událost spojena s takzvaným druhým impulsem masového vyhynutí a stalo se to přesně v pozdním ordovickém období.
