NASA říká, že dalekohled dokáže detekovat „povrchové prvky“ nebo dokonce „známky obyvatelnosti“ na vzdálených planetách.
Vesmírná agentura financuje výzkum koncepčního dalekohledu zvaného 'sluneční gravitační čočka' (SGL), který by nám umožnil pozorovat vzdálené exoplanety v úžasných rozlišeních – futuristické pronásledování, které by nám mohlo pomoci jednou provždy zjistit, jestli jsme ve vesmíru sami.
Projekt získal finanční prostředky v rámci agenturního programu Inovativní pokročilé koncepty, inkubátor radikálně futuristických konceptů.
Myšlenkou je „přímo najít obyvatelnou planetu podobnou Zemi v naší hvězdné oblasti“ podle popisu projektu. Za šest měsíců pozorování jsme mohli dosáhnout rozlišení asi 25 km, „dost na to, abychom viděli povrchové prvky a známky obyvatelnosti“.
Albert Einstein před 84 lety předpověděl, že paprsky světla, které obcházejí okraje slunce, se sbíhají do čočky ve vzdálenosti asi 550 astronomických jednotek (asi 82 miliard kilometrů).
Slava Turyshev, fyzik laboratoře Jet Propulsion Laboratory NASA a hlavní autor související studie, nahraný v únoru do archivu předtisků arXiv, naznačuje, že tento jev by nám mohl umožnit získat překvapivě podrobné snímky vzdálených planet podobných Zemi.
„V oblasti silné interference SGL je toto světlo značně zesíleno a vytváří kolem Slunce Einsteinův prsten, který představuje zkreslený obraz vzdáleného zdroje,“ uvádí se v článku.
Obrázek dokonce ukazuje, jak by mohl vypadat detail exoplanety při použití SGL.
Musíme však překonat významnou překážku. Museli bychom vyslat „sluneční koronografický dalekohled“ do velké vzdálenosti od Slunce. Pro srovnání, Voyager I je v současné době pouze 123 astronomických jednotek od Země – nejvzdálenější umělý objekt, jaký kdy byl vyslán.
Zdroje: Foto: NASA / Slava Turyshev
