Podle tiskového střediska Ústavu pro vesmírný výzkum (IKI) Ruské akademie věd byla první aktivace motorů orbitálního modulu Trace Gas Orbiter rusko-evropské mise ExoMars úspěšná. V současné době začala kosmická loď manévrovat na oběžnou dráhu kolem Marsu.
Oddělení modulu sestupu Schiaparelli od orbiteru bylo oznámeno minulou neděli, poté byla v pondělí v 05:42 moskevského času přijata informace, že první odpálení motorů TGO po oddělení od přistávacího modulu proběhlo v normálním režimu.
Jak bylo vysvětleno v tiskové službě, účelem plánované aktivace těchto motorů bylo stáhnout orbiter TGO z trajektorie možné srážky s Marsem.
„Zapnutí trvalo 1 minutu a 16 sekund, s jeho pomocí byl do přístroje předán puls asi 10 m / s. TGO byl tedy uveden na oběžnou dráhu s periapsí (nejkratší vzdálenost k Marsu) několik stovek kilometrů. V 8:42 moskevského času přeplo TGO na režim vstupu na oběžnou dráhu kolem Marsu, “uvádí se ve zprávě.
Podle odborníků IKI bude orbitální modul potřebovat asi rok, než zpomalí proti atmosféře Rudé planety. Zařízení bude na dané oběžné dráze na konci roku 2017. Hlavní brzdný manévr by měl začít 19. října v 16:04 moskevského času.
Při vstupu na vysoce eliptickou oběžnou dráhu Marsu budou vědecké přístroje TGO v „režimu přežití“ pouze s napájením ohřívačů. Podle plánů bude vědecké vybavení zapnuto v listopadu 2016. Zároveň bude hlavní vědecká mise zahájena nejdříve na podzim 2017.
Stanice ExoMars-2016 byla vypuštěna nosnou raketou Proton-M 14. března 2016 z kosmodromu Bajkonur. Zahrnuje přistávací modul Schiaparelli a orbitální modul TGO. Posláním TGO je studium stopových plynů v atmosféře a distribuce vodního ledu v půdě Marsu. Plánuje se, že 19. října Schiaparelli sestoupí na povrch Marsu, stráví tam několik dní, bude předávat údaje z přístrojů a vypracovat kontrolovaný sestup a přistání před druhou částí projektu ExoMars, kdy ruská přistávací plošina a evropský rover v roce 2020 půjdou na Červenou planetu.
V roce 2020 vědci plánují vrtat a analyzovat marťanskou půdu – podle jejich názoru by tam známky organického života mohly zůstat v hloubce několika metrů.
Zdroje: IKI RAN
